Další anonymní slečny 
klopýtají snít svůj sen o ráji…
A ráno stojí zkřehlé na konečných…
A usínají v tramvajích… 
Ničí je strach že nejsou ničí…
Kameny na jemném sítu 
jsou jejich oči když se ráno líčí 
v zrcadlech vypůjčených bytů… 
Svítá… 
A zbytky nocí pářou řvoucí ptáci…
Ve vypůjčených pánských košilích 
další slečny něžně zvrací 
úlomky snů co se splnily… 
Hledat neznamená najít…
Světe chraň je všeho zlého 
když k neznámým břehům odplouvají 
v lodičkách plných šampaňského… 
Svítá… 
Svět je příliš nekonečný…
Nejvíc po ránu na konečných…
A všechno v samých koňských dávkách…
Nejvíc po ránu na zastávkách… 
Svět je příliš nekonečný…
Nejvíc po ránu na konečných…
A všechno v samých koňských dávkách…
Nejvíc po ránu na zastávkách…