Cesta poslední vede přes dlouhý,
širý, smutný časokraj.
Tou cestou poslední na jejímž konci ráj
lemují břízy, které sázel děd.

Tou cestou podivnou člověk se dává
sotva na svět přichází.
Tou cestou jedinou ze světa odchází,
místama ale cesta vysychá, jak step.

Padám únavou z cesty dlouhé,
k cíli chybí jen metry pouhé,
vidím ikony co září jako blesky na nebi,
když hřímá v bouři mrazivé.

Cesta poslední v ráj se změní,
v ráji čeká nás věčné snění
a v bráně nebeské náhle končí
cesta poslední.