Rámy jsou prázdné tak plátna pomalujem', nadšení narůstá, když dojem rezignuje. Štětec mám za zády, a plány před očima, decentně zakončím, co nikdy nezačíná. Pak vítr zafouká, do lodi nasedneme, plachty jsou napnuté, útesy nabroušené. Stačí pár nárazů, uklouznout na mělčině a do svých přístavů se nikdy nevrátíme. Začmáráme představy, obrysy nepřetáhnem'.