F                    C7

1. Polykám nasucho a zahřívá mě dech,

              Gmi                        C7

   říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech,"

               F                   C7

   vždyť zase nepřijde a budu si plést

            Gmi             C7

   rafičky hodinek a ulice měst,

              F                   G

   nikdy nic neřekne a nechce si číst,

                Gmi                  C

   když poštou posílám jí za listem list,

                                 F

   a kdyby viděla, tak bude se smát,

              C       Gmi        C7

   jak růže kradený strkám za kabát.



             F         Dmi Bb             C7

R: Poslední kabriolet, ohohó, jsem já, a je mi sto let,

                  F               Dmi           Bb        C7

   jsem křeslo s tíhou hosta, ohohó, od jedné sčítám do sta,

             F         Dmi              Bb       C7

   poslední Juan jsem Don, zvon zvoní "don-diri-don"

                      Gmi     C7            F

   a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou.



2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,

   z jakýchže dálek lze mít někoho rád,

   někdo by plakal, jiný do něma pil,

   někomu v počítači náhodou zbyl,

   možná nás dělí jen pár směšných pater

   a je to něco jako pravidla her,

   vždyť každá víra staví do prázdna most,

   a spadlých mostů - těch už bylo dost.

R: