Ami                        Dmi7 E     Ami

1. Než zavládne blahobyt, tak ne, abysis pískal,

                                Dmi7  E      Ami

   a koukej čestně oznámit, co nečestně kdo získal,

    Dmi7                        G                  C

   ten, kdo nemá vyšší cíle, správně (snadně) nežije,

     Dmi7                        G         E

   člověk žije pro společnost, proto tady je,

     Ami                             Dmi        Ami

   všichni budou šťastně žít, jak v ráji, neřkuli,

       Dmi           Ami           E           Ami

   a všechno jednou budem mít, až se čas překulí.



        Dmi7                        G         C

R: Jó, to mi bylo šest, já seděl v první lavici

      Dmi7                        G          E

   a tohle všechno říkal náš pan hodnej řídící,

        Ami                    Dmi       Ami

   pak byla velká přestávka a já za paďana

          Dmi         Ami          E          Ami

   jsem svačil mlíko vod krávy s třema houskama.



2. A na Západě žije člověk, co haraší zbraní,

   pak už je tam jen velká louže a zlí lidé za ní,

   ještě tyhle poučení v hlavě mi zněly,

   a ráno u nás pod okny už tanky duněly,

   tak popadnul jsem kraťasy a běžel před vrata,

   kde chlap v podivným mundúru nám říkal "rebjata".



R: Jó, to mi bylo dvanáct pryč a já už rozum bral,

   všichni moc smutně koukali, proč, to jsem nechápal,

   vždyť byly přece prázdniny a zrály jahody

   a divný trampi na garmošky hráli u vody.



3. Ó, zazni, písni vznešená o vrozené nám práci

   a o tom, že se vyhýbat jí příliš nevyplácí,

   já neměl vlastně ani čas očuchat rachotu,

   a už jsem pochodoval na cvičáku u plotu,

   v době, kdy jsem moh' pracovat a méně zahálet,

   válel jsem se v krytu při přípravě na nálet.



R: Jó, to mi bylo sotva dvacet a já s údivem

   jsem nechápal, proč, když mám volno, nemůžu jít ven

   a proč mi velí člověk, jehož hlavní předností

   jsou neomezitelné meze omezenosti.

4.=1.



R: Tak to mi něco připomíná, ruce svírám v pěst,

   vždyť nejsem v první třídě, no a je mi dvacet šest,

   mám dojem, že si v televizi dělaj' legraci,

   když krásnej chachar v obleku káže vo práci.



5. Říkal už můj děda, když jsem na poli ho vídal,

   hladovejch slov že se ještě nikdo nenasnídal,

   i když se doba změnila, hloubš je do kapsy

   a pivo stojí, co dřív stával frťan Metaxy,

   volnou tvorbou cen se práce snadno posvětí,

   zjistíme tak jen, kolik měl Babinskej dětí.



R: Jó, je mi třiatřicet, a taky mi jasný je:

   kde vládnou prachy, končí každá ideologie,

   vždyť už směje se nám celej svět, jací jsme hlupáci,

   platíce za propagandu víc nežli za práci.