Na nádraží stálo kluků pár, že k sobě patří bylo zřejmý
jejich pohled na lidi a domovenky byly taky stejný
žádnej módní časopis pro jejich šaty nebyl vůbec vzorem
a jejich hlasy neškolený v písních zněly silným sborem.
Jeden z nich byl kámoš mýho bráchy, tak jsem na něj kejvnul lehce
hned mi bylo odpovědí, jestli se mi s nima šlapat nechce
já zas na to, že bych rád, však nejde to, už to tak bejvá
že ten osud zpropadenej nám touhy skrejvá.
Já je znal, světem bloudí křížem kráž  já je znal, svět je učil
já je znal, každý svůj příběh psal  já je znal, jdeme dál.
Tak jsem se hned otočil a v zádech cítil jejich divnej pohled
někdo slovo přihodil "vždyť kecá, o nás vůbec nemá šajn"
tahle divná postava sem vždycky v tuhle známou dobu chodí
když je vagón pohltil, já šťastnou cestu přál.
Já je znal, .....
Jsem už zvyklej na řeči i na lidi co denně kolem míjím
v jednom pravdu mají a to že tu stojím každej pátek sám
když jsme tenkrát odjížděli s kamarádem, všechno bylo jiný
jeho život zůstal tam, já na něj čekám na nádraží dál.
Já je znal, .....