Je skoro půlnoc, u kostela rom mi tě připomíná. honim vohon, já vystříkávám, co bude dál. Vojedu pitomou holku, co měla vedení dlouhý, splnil bych všechno vo čem vona si sní. Teď je mi to líto, líto, jahahahaa Moje holka byla pitomá, IQ gibona, hlava krytona, downův syndrom, netečný ramena. Mluvila a chodila jak ve skeči z Monty Pythona. Byla to ikona a můza mojí tvorby, díky ní vzniknul song Každej den větší morbid. Neuměla mluvit, jen vydávala pazvuky. Upustila všechno, co sme jí dali do ruky. Znaky azbuky připomínaly její kresby. Řekla mi miluju tě, když jsme sledovali hvězdy. Díky ní jsme měli parkovací místo jasný ani v tramvaji či metru nebyly reakce nesouhlasný. "nástup postiženého" Skvrny od bílku měla na tílku, náramek co jsem jí dal nosila na svým pahýlku. Moji holku sme pořád hlídat museli, neustále v jednom kuse byla špinavá vod nutely. Ale jednou zjistili že se nevrátila z ústavu, tak mi jí vodebrali bez sebemenších průtahů Takhle smutně skončila naše láska, ale v mým srdci bude na věky tahle zkrabatělá kráska. Je skoro půlnoc, u kostela rom mi tě připomíná. honim vohon, já vystříkávám, co bude dál. Vojedu pitomou holku, co měla vedení dlouhý, splnil bych všechno vo čem vona si sní. Teď je mi to líto, líto, jahahahaa Moje holka nebyla žádná barbína, zvohejbaný pahýla a popraskaná sklovina. Rakovina, hlava jak z vepřína. Plesnivá vagína, smrděla víc než kvásek do piva. Chlupatá jak čivava, špinavá jak Vltava, poloviční postava, cha hahaha tepláková souprava. Byla šilhavá, mentálně nezdravá. Pro mě ta pravá, zabouch sem se hlava nehlava. Moje holka nebyla žádná lolitka, když sme mrdávali v parku lidi měli měli za dobytka. Moje vizitka, žádná výčitka, soukám to na kryplkáře, do svýho korýtka. Moje holka nebyla žádná lady, věnoval jsem se jí místo abych seděl u stolu s obejdy. Měla bohatý strejdy, invalidní důchod. Pak mi nevadilo že tu svini musím doprovázet i na záchod. Moje holka byla dement, byla pro mě všechno, můj pátej element. Retardovaný orgie, dementní praktiky. Mrdej klacky a podobný výkřiky.