G              Ami7 D          G            Ami7 D

1. Když Josef veselku chystal, byl už starý, skoro kmet,

      G           Ami7 D G   Ami7    D

   a dívka Marie čistá, galilejský květ.



2. Jednou se šli spolu projít, Josef nechtěl, ale šel,

   vždyť byli jen krátce svoji a vzduch plný včel.



3. Jednou se šli spolu projít, byl červen - třešní čas,

   a jak tam pod stromem stojí, zní Mariin hlas:



     G                   Ami7        G         Ami7

*: "Moh' bys, Josífku, prosím, pár třešní natrhat,

       G               Ami7     G       Ami7 D

   já dítě pod srdcem nosím, a co když má hlad?"

    D7

R: Tu du du ...



*: Tu Josef si začal rvát vlasy:"Ó, já jsem naletěl,

   kdopak moh' setřít asi tvojí nevinnosti pel?"



*: "Víš, já mám trpělivost svatou, ale, to ti povídám,

   ať ten, kdo je dítěti tátou, mu podá třešně sám!"



*: A zatímco Josef tu běsní, náhle dětský hlásek slyš:

   "Sehni se, milá třešni, k mojí mamince blíž!"



*: A hle, strom se k zemi sklání, Marie trhá s úsměvem

   a Josef nemá ani zdání, jak z té šlamastyky ven.

R:

4. "Můj Bože, já se tolik stydím, ale řekni, Pane náš,

   kdy chceš přijít mezi lidi, kdypak narodit se máš?"



*: "Já myslím tak šestého ledna, v době vánoc, v noční čas,

   až se zjeví hvězda neposedná, tehdy přijdu mezi vás."



*: Roky skáčou jako hříbě, ale když se snese sníh,

   lidé zpívají si příběh o těch třech a o třešních.



*: Ta da da ...