Ami
Nikdo neví jak a nikdo neví proč,
Ami                               F
dneska přijel na náměstí kolotoč. 
F
Nikdo ale na něj ani nevkročí,
E(I)         E(II)        E(IV)   E(II)E(I)E(II)E(I)
jinak rychle pozná, jak s ním zatočí.   

Osamělá růže je jak na trní,
čeká jen, až se čas noci naplní.
Bojí se tmy a tak čeká na ráno,
nikdy neměla na růžích ustláno.

             Fmaj7    Emi      Ami
R: Jenom netopýr zase má noční můru
            Fmaj7Emi       Ami
visí hlavou dolů a nemůže spát.
           Fmaj7         Emi     Ami
Myslí na to, proč je svět nohama vzhůru,
            Fmaj7   Emi        Ami
proč se musí každou noc něčeho bát.

Klobouk prosil přede dveřmi ústavu:
„Jen mě pusťte dovnitř, já jsem na hlavu.“
Nevěsta se těšila na zásnuby,
dostala však od milého do huby.

Pak se ozval zub: „Račte mě poslouchat,
můžu se tu samou nudou ukousat.
Mám už plný zuby vašich sladkých vět,
nenechám se zviklat, na to vemte jed.“

            Fmaj7    Emi      Ami
R: Jenom netopýr zase má noční můru
            Fmaj7Emi       Ami
visí hlavou dolů a nemůže spát.
           Fmaj7         Emi     Ami
Myslí na to, proč je svět nohama vzhůru,
            Fmaj7   Emi        Ami
proč se musí každou noc něčeho bát.


Had se smýk a odplazil se pod kámen,
nebyl ve své kůži, byl dnes otráven.
Oběšenec měl už všechno na háku,
tak řek: „Co vám visim, pane Nováku?“

Slunečník už zase křičel z plných plic,
že se nechce v noci dívat na měsíc.
Kat nadával smrti, že se ulejvá:
„No tak pohni kostrou, ať to ubejvá!“

            Fmaj7    Emi      Ami
R: Jenom netopýr zase má noční můru
            Fmaj7Emi       Ami
visí hlavou dolů a nemůže spát.
           Fmaj7         Emi     Ami
Myslí na to, proč je svět nohama vzhůru,
            Fmaj7   Emi        Ami
proč se musí každou noc něčeho bát.