První ranní tramvají, odvážím svůj dávný sen S rozevlátou košilí bláznům z bájí podoben První ranní tramvají, opuštěnou alejí Okno deštěm zamžené, ten dům sotva zná Začnu tedy prstem psát – pět tři třiapadesát Potom tramvaj zastaví, koleje dál nevedou Nohy jízdou strnulé, co svedly dřív nesvedou Nespěchám a vím Kam jdu že dorazím Nejdřív projdu tržnicí šedivou a ospalou Potom známou ulicí s trémou vskutku nemalou Na dům s malou zvonicí sousedů se budu ptát Někde tady měl by stát –pět tři třiapadesát Kde jsou tiché ulice, kde tržnice vonící Kam se poděl starý dům s oprýskanou zvonicí Nezůstal stát tam, kde dřív stál Čas se chopil opratí odveze a nevrátí Dům co tu stával jako hrad Pět tři třiapadesát