Ty kufry ve dveřích jsou moje! Lez přes ně tiše, ať je nezurážíš! Teď sice zrovna neodcházím, ale nevím, kam se plazím, tak nevybaluju... Neberu zavděk kusem loje! Zároveň nevím: vážně nepřekážím? Ať v tichu nebo v tahu, v zákleku dráhy z prahu, jen číhám, kdy se spálím... Klepe se rosol vnitřních hlasů... otvírá nedočkavej plást... tam dávám těžký ze zad střást a soucitlivá mast zavíčkuje tu hutnou masu... Při švenku z hnízda do úžasů... s frekvencí přísnou mýho času... s pravdou ven zakukám, pár sulců posbírám a futra se mnou držej basu... Ty kufry ve dveřích jsou moje! S poslední pravdou tady vždycky stály... Tak snad nauč se jim vyhnout, i prach se umí minout... Jen vrtím se, že pálí!
