Pár starejch slz
když probudíš se v noci
těžko si zvykáš
na iluzi, bez pomoci
Barevný kruhy
jež vzduchem prolítnou ti
děsivá touha
chytit je a vznést se na peruti
Obrazce snů
dlouhý jak perel šňůry
noří se ze tmy
velký jak červi můry
Původci zla
přicházej po setmění
nejde to, nejde
ukončit tohle chtění
R: Jak ústa z kamene
jež křičí "Už jdi z kola ven!"
a stopy nenávisti
ke který budeš předurčen
A lidská zvůle
co nezná, nezná slovo čest
ty rysy v tvářích, bez mrknutí
jež nechají, nechají se svést
R: Prach, ústa z kamene
jež křičí "Už jdi z kola ven!"
a stopy nenávisti
ke který budeš předurčen
A lidská zvůle
co nezná, nezná slovo čest
ty rysy v tvářích, bez mrknutí
jež nechaly, nechaly se svést
