Jsem horník v dole. Světlo hoří modře.
Voskové krápniky ukapávají a naboptnávají -
slzy, které lůno země
vypocuje z hloubí své nudy.
Zahalují mě černé Netopýří vánky,
šály v cárech, lhostejné vraždy.
Lepí se na mne jak peří.Stará jeskyně s vápenými
Rampouchy, ta stará ozvěnářka.
I mloci jsou tady bílí,Ti svatí Josífkové.
A ryby, zdejší ryby - panebože!
To jsou tabulky ledu, záludné nože,
fanaticky zbožné pirani, co u prvního..
..přímání pijí ze živých prstů mých nohou.
Svíčka
Polkne a zas vyšplhá se vzhůru, ne moc
vysoko;škálou žlutí zahřeje srdce.
Ó lásko, kde ses tu vzala ty?
Ó embryo, které nezapomínáš ani ve spánku,
..že jsi v děloze napříč. V tobě krev kvte čistě,
rubíne.
Bolest, do níž procitneš, není tvoje.
Lásko, lásko,
naši jeskyni jsem ověsila růžemi. Vystlala hebkými koberci -
Poslední viktoriánka.
Ať olovnice hvězd klesnou k svému temnému urční,
ať atomy rtuti, která mrzačí,
odkapávají do strašné studny, ty jsi ten spolehlivý,
o nehož se dálky opřou a budou mu závidět.
Jsi dítě ve chlévě.
