Emi D C Emi D

„Kdyby ste měli zapalovač a mohli dělat..., tak by to bylo dost dobrý!“

Bydlel na koci města, kluk jako ty, dvě ruce, dvě nohy, jedno
péro, jedna hlava a již od dětství měl nejoblíbenějšího
kamaráda Lojzu, s kterým chytali čolky, spolu vopíchali první
holku, spolu sežrali prvního psa a slíbili si kamarádství na
život a na smrt, jak už to tak chodívá na malých vesnicích mezi
nedospělými hochy. Vše se zdálo být krásné a čisté, než se na
vesnici zjevila krásná podučitelka Pyzducha, která oboum
chlapcům učarovala, přesto si však rozťali žíly a stvrdili svou
krví přísahu, že nikdy se jí nedotknou a Petr si pořád eště zpíval:

Kunratice - malá ves, ukrad bábě kundu pes, bába křičí naříká,
že pes s kundou utíká.

Všechno se zvrátilo jednoho pozdního odpoledne, kdy v místní
sokolovně hrála pokleslá zábavová skupina. Oba hoši se tam
chystali a slíbili si, že si spolu popijí a pokoukají na
taneční páry, když je ty holky nezajímaj. Petr se zdržel v
kravíně, kde dojil malá selata a když se vrátil o něco později
a dal si dvojitý rum, skrze clonu temné říčanské lahoviny
viděl, jak uprostřed tanečního parketu vytáčí sólo Lojza s 
Pyzduchou, tělo na tělo a přes fialové džínové oblečky elpo se
valí semeno, láva, smegma, magma do bot. Jakmile toto spatřil,
odmrštil prázdnou sklenici a jedním skokem se utkal na život a
na smrt se svým přítelem. Jelikož byl posílen z dojení selat,
hladce ho přemohl a rozťal mu lebku prázdným panákem. Znáte jak
to končí, zamřížovaný anton, rychlá pomoc dobrovolného
hasičstva a už ho vedou álejí opadaných hrušní k pankráckému
kopečku a ještě skrze to okénko Petr sebral tolik síly, že zpíval:

Kunratice - malá ves, ukrad bábě kundu pes, bába křičí naříká,
že pes s kundou utíká.

Dohra je krátká, jak tomu bývá u podobných příběhů, soud byl
nestraný, tvrdý, drsný a spravedlivý, a tak jednoho rána než
kohout zakokrhal přišla koorta mongoloidů a vyvedla Petra po 
čerstvě ohoblovaných dobových fošnách tam, kde je to temné
propadlo s konopným lasem. Skrze střepy nasypané na zdi okolo
pankráckého vězení viděl mihotat, ligotat, blyštit a třpytit se
slunéčko, které vycházelo v jasných červánkách a než se zhoupl, naposledy zpíval:

Kunratice - malá ves, ukrad bábě kundu pes, bába křičí naříká,
že pes s kundou utíkááááájejejéééááááoúúú.

„Shit“
„Vono je to nedojalo“