Skleslá je duše, ne víc než příroda Nezdárný konec tuše Skleslý je šelest stromů Které vítr rve s ozvěnou domů Skleslá je píseň, jež ráno kdosi pěl Však neznáte tíseň Co já v horečce prožít jsem směl Nepomůže ni z horečky probuzení Již celý svět spadl do chladného poblouznění Píseň neslyším, jen rytmus, ne tón Cítím, že blíží se mohutný skon Naruby obrácena bez páteře Pode mnou obnažena leží Matka příroda a krvácí Mnohý z ní však ještě těží A jak vroucně přitisknut k ní ležím Z milosti svého srdce Vpravila na jazyk mi zhoubný jed Abych neplýtval slov pro tento ubohý svět Samá voda, v čem to šlapu jen? Netopýr střemhlav padá, přerušil svůj let Již nepláčeme v lesích za noci Jsme zneuctěni městem Jiný je smutek, není pomoci Světlo, co za noci proudí ulicemi Dovolává se vzkříšení, netopýr střemhlav padá Co spatřil z kolemjdoucích? Jen jejich nehorázný zjev Či napumpoval do nich sen, ve kterém on saje krev Pak projíždí vůz nákladní Katerála jeho světel noci Dovolává se vzkříšení A netopýr, co se rychle vyhnul srážce Potažmo snaží se o modlení V opuštěných halách starých továren Kde noc ve vodu se mění Vlahý beton oplakává den Tam mezi rezavými háky Zavěšen přes den je netopýr A v noci vyučuje spící ptáky V korunách stromů k modlení