Odmalička nosil v malíčku značky čísla strojů celé čtvrti, poznával je podle chodu historie závodů choval v duši jako lásku nebo smrt Plakal že musil na sedlařinu ale nezlomná matka nepovolila: „Chceš někoho doživotně zmrzačit, sám odejít s hlavou zvlášť?“ slýchával k snídani obědu večeři až hřebíky v ústech přestaly bodat kůže zpřívětila tráva zachutnala Po vojně vytáhl matku znovu na terén tajnou vkladní knížkou — neslevila slovo: „Vyber, buď motorku, nebo mámu, zatlouct skobu s provazem dokážu!“ Pak spadla z nebe válka Peníze zhltla mouka mýdlo pár košil nový gauč Jen prospekty výstřižky příručky rostly sladký ideál dvouválce speciál učinil z morku olej z krve benzin z kostí trubky z pleti smalt z rukou řídítka z nohou gumy z prsou nádrž z vnitřností kardan písty z vlasů dráty z očí reflektory z hrdla klakson z úst karburátor z mozku mraveniště Velké ploché z nervů asfaltky celého světa — Mluvil k nám, k stovce neopatrných pěších, jménem Autoklubu. Našel mne z pódia… „Mámu zabili! Nevíš? V Květnu! Pomáhala barikádníkům. Jediná rána, která tam padla.“