V parku s knihou sama Hlavu něžně sklonila Tvář si proti slunci clonila Sama něžný jako rozpuk jara Druhá tvář nového roku Jedině ty ji teď uzříš Čtenářko něžná schýlená Ještě je zima z večera Jen tenký svetřík, košilku Jedině ty věříš že přijde Krásný okamžik na chvilku Vzpomínky, zvon, vůně večera Nikoliv muž jako bouře mrak Ve tvých představách, ó něžná Ale někdo starší, zralý a hlubší Třeba Ivo Krátký, zmar a vrak Jen tenký svetřík, košilku Jedině ty věříš že přijde Krásný okamžik na chvilku Vzpomínky, zvon, vůně večera Vraku zmar Vrak zmaru vrak Trs smrti trs Srst smrti