Sedím tam jen na zemi Poslouchám zemi i hlasy Sleduji nepatrný pohyb Cikánův knír pomalu ohýbán je větrem A topoly tiše ševelí u garáže Co zde stojí od šedeátých let A předtím zde možná býval park A chodil ho rozsvěcet chlápek Ten byl postarší A už nedělal nic jiného než tohle Dělal to pomalu a dobře Jeho vážnost děsila děti Které dnes už po důchodu dávno v zemi spí Nebo vtěleni do černých myslivců Nabízí mastičku na kůži malým chlapcům Ve "Voresovských" lesích (Původně ve Schwarzwaldu - dle vyprávění) Cikáni teď zde jsou, kde předtím nebyli Ale jejich poezie ponechává Co staré již bylo smysluplným, starým Na houpačkách jen sedí A vraky aut rozhoupávají Jako své zlověstné černé kníry