Oděni ve vatových kabátech, ušlechtilém to brnění Osedláváme parní válec, láskyplné stvoření A hrdě stroje nesou nás zákoutími bez slunce záření Ranní rosou posedané lešení Kouty našeho města, proluky, výkopy, stavení Hlínu posiluje bednění Mám neustále v srdci Umbrtku Když zavřu oči, z výšky vidím Skart Jeho chůze tkví ve věčném záklonu Mám neustále v srdci Umbrtku Jak na zemi špínu rozdmýchá: Vidí, jak obzoru množství kreténů pospíchá. "Zachraň se, kdo můžeš", volá umytý. Zapoměl vypnout sprchu a již je zabitý. A postupuje ulicemi umbrtkova divize Jezdci na parních válcích, bagrech... Kdo volá nebo drží mobil, předem zatracen, v soukolí ocelových hrotů zabit, rozčtvrcen... A pomalu Umbrtka boří nové domy Chce obnovit vše staré: počasí, továrny, stromy Nebude Umbrtka pracovat v rytmu nové doby Veteráni v boji proti slunci, prach je přítel Umbrtkův Vyznavači ve špinavé zbroji, kontejner je ocelová sluj I příroda se rovným dílem podílí na blokádě slunce Vždyť i zmrzlé stromy jdou za jasným cílem