Závrať v tobě dřímá, znáš to líp než já,
temně svítí bílej chrám.
Z výšky touha líná do tmy zavolá jméno,
na který se ptám.
Mám v hlavě jen pár vět, já znám ty fráze nazpaměť.
Chci víc než tvý slova, jména.
Nejen hru, co nemá téma.
Máš v rukou celej svět a chceš o tom vyprávět.
Znám tvý slova beze jména jak svý boty - žádná změna.
Veď mě mlhou časů dobrých nebo zlých.
Ohněm s tebou projít mám.
Nech mý tóny hlasů znít v tvým objetí.
Padám dolů ke hvězdám.
Tvý slova jsou jak list, co víc nechci nikdy číst.
Mám po krk hloupejch gest a křičím: "Tak už dost!"
