Zprvu k ním mluvil něžnou řečí ptáků, chodila kolem nevšímavě, tak pohledy svlékal každou. Vodíval ji krajinami nevěry, s rybníky za soumraku a každý večer začínal a končil, malou dojemnou sebevraždou. Kopala keckami do zdí katedrály zraňoval ji chlad kameGní, které nic, nic jenom tisíce let, krásně mlčí a stojí-í-í... Sochy martýrů se na ně z mostů vlídně usmívaly, dívaly se na ně jakoby tajně milovali - podobojím jakoby tajně milovali - podobojím Bál, bál se, že se o ní bojí... DMSledovali v FIntervizi Cchytání Gdivokých vůní DMorchidejí. Neubránil jiFdojmu, žeCjedna z klecí Gje přichystaná DMtaké pro ní. Odcházela mu z náruče, nezávazně ako dítě, v neděli do kina, nezletilá bohyně s ustaranou tváří stařeny. Zrcadlo poslušně měnilo barvy, karet anebo domina? Pavouček ukápl jako slza ze stěny, Pavouček ukápl jako slza ze stěny Bál, bál se, že se o ní bojí... Ukládali pokradmu viděné podobenky vlastní samoty až na dno nepaměti, Ma oba v sobě naráz zabili své nenarozené něžné děti. Ona rty o zeť, ústy rozpraskanými ranním razem, on ve studené koupelně, trápným pádem teplé kapky na zem. Doufali dál, že je osudy nudných manželství jiních lidí jaksi minou a každý večer začínal a končil malou dojemnou kocovinou. Bál, bál se, že se o ní bojí...