Já byl zoufalej, přežíval každej svůj den.
Ne, nebyl to sen, co s ránem odchází.
Já nemohl vstát, cítil se na kolenou,
Když znenadání hlas ke mně přichází.
A říká - běž dál ke svým snům,
Teď právě nesmíš to vzdát.
Tak vstávej, žít nepřestávej,
Dál musíš se s životem prát.
Běž stále dál ke svým snům,
Buď silnej jak řeky proud.
A najdi v sobě tu sílu, se znova zas nadechnout,
Když ztrácíš víru svou.
Já byl zoufalej, naštvanej na celej svět.
Jen smutek a žal mě stále provázel.
Já zvládal jsem říct jen sotva pár prázdnejch vět,
Když znenadání hlas ke mně přicházel.
A říkal - běž dál ke svým snům,
Teď právě nesmíš to vzdát.
Tak vstávej, žít nepřestávej,
Dál musíš se s životem prát.
Běž stále dál ke svým snům,
Buď silnej jak řeky proud.
A najdi v sobě tu sílu, se znova zas nadechnout,
Když ztrácíš víru svou.
Mně dochází, že ztrácím svý druhý já,
Však láska Tvá žít ve mně nepřestává,
Žít nepřestává.
Běž dál ke svým snům,
Teď právě nesmíš to vzdát.
Tak vstávej, žít nepřestávej,
Dál musíš se s životem prát.
Běž stále dál ke svým snům,
Buď silnej jak řeky proud.
A najdi v sobě tu sílu, se znova zas nadechnout,
Když ztrácíš víru svou.
