Bylo ráno po sobotním flámu
a koncert nestál za zlámanou grešli.
Na hotelu otevřenou bránu,
my čekali a holky pořád nešly.
To ráno mělo vůni pivních zátek, hořké bylo v hořkém pokoji,
to ráno bylo zmačkané jak šátek, co stejně o něj nikdo nestojí.
Dveře do snů ještě dokořán
a sto let stejná slůvka plná medu.
Jako lovci připravenou zbraň,
ruce teplé ale srdce z ledu.
A potom ráno s vůní pivních zátek, hořké ráno v hořkém pokoji,
pod polštářem pomačkaný šátek, co stejně o něj nikdo nestojí.
Utahaný vrchní nese kávu,
je neděle pár hodin po lovu.
Vítr strhal plakáty i slávu
a ke smutku je spousta důvodů.
Třeba ráno svůní pivních zátek, hořké ráno v hořkém pokoji,
nebo jeden pomačkaný šátek, co stejně o něj nikdo nestojí.
