R: Tak se ti vzdávám, vzdávám,
s vírou, že se slabším promíjí,
vzdávám, vzdávám jako kámen,
co ho voda rozbíjí.
Najednou se ztrácím v tomhle tmavém pokoji,s dotykama světel neónů,
jdeš po koberci bosa, sama v bílém závoji, já nešika jsem shodil sklenku vína ze stolu.
R:..
Kdo ví kam se ztratil ten můj bohorovný klid, ještě včera dobýval jsem svět,
je za pár minut půlnoc, někde začínají žít, je za pár minut půlnoc a na zem anděl slét.
R:…
Ráno až se probudím a potom sposty rán, všem d´Artagnanům navždy řeknu stůj.
Já zahodil svůj širák a v koutě nechal zbraň a trémou nevím jak se říká, že jsem jenom tvůj.
R: ...
Tak se ti vzdávám, vzdávám, s vírou,
že se slabším promíjí,
vzdávám, vzdávám a doufám,
že to není na chvíli.
