Temná jsou slova,
ze zdola, shora.
Černé jsou stvůry,
zepředu, shůry.
V podzimním vánku
uléhám k spánku,
kde kapky se blyští,
na obětišti.

Jak jde den za dnem
ve světle prázdném,
v každičké době
přináším oběť
své veškeré příští,
na obětišti.


R: Už odjíždím 
   Jednou jsme tady 
   páchnoucí davy!

Pak uvidím
Točí se kola,
Pořád a znova.

Až na oltář světů
dám poslední větu.,
ze srdce žalu
poslední skálu,
poslední atom,
co zbude mi potom?