E D C A
   
1. Fogi má svý zvláštní kouty,
   do kterejch si chodí sám.
   Jsou světlý a jsou i temný,
   v těch temnejch se nevyzná.
   Je to, jako když se setmí v lese.
   Když se rodí strach,
   cítí, jak s ním celým třese,
   že šel moc daleko
   – no a snad ho nezabijou
   Černej a Játidám.
   Po desátým pivu teče krev.
   Ho nezabijou!
   Snad se jim nevydá,
   sebere se a vrátí se zpět.
   
2. Fogi zná svý zvláštní kouty,
   do kterejch si chodí sám.
   Existujou v jeho hlavě.
   Z temnejch bude utíkat vší silou.
   Snad se jim nevydá,
   zabouchne ty dveře naposled.  
   Já to znám.
   I já jdu do obrátky
   vedle něj.
   Startujeme zpátky.
   
3. Každej z nás má tmavý kouty,
   do kterejch si chodí sám.
   Teď se ženem a řvem: Běž pryč!
   na ty, co jdou proti nám.
   Nezabijou!
   Mantra cílená,
   ať už neteče žádná další krev.
   Vší silou
   už se nevydám.
   Zabouchnem ty dveře naposled.