Siky chvíli nepije, ale nebude to happy end. 
Samota ho sejme – vyrazí. 
Takže stojí na baru, má tu svoji zábavu, 
někdy ho z ní ráno zamrazí. 
Někdo křičí: "Kde to je? To, co bylo na stole?" 
"To je, brácho, ve mně," odpoví. 

Je to Siky Romero, mezi hardcorem a operou
je jeho život jak divoká karta
Nyní pohled zaostří a pak opustí samostříl, 
ty nejchytřejší kecy boha Marta. 
A možná je to fajn. 

Siky chvíli nepije, ale nebude to happy end. 
Po pauze si lokne a řekne: "Aááá" 
Takže stojí na baru, za a) tu má zábavu 
a za b) tu má bráchu – barmana. 
Možná že už za chvíli ucejtí horký motýly, 
jak lezou z břicha přímo do hlavy. 

Je to Siky Romero, mezi hardcorem a operou
táhne život jak divoký káči. 
Kolem figur defilé, my jsme tady a ty ne 
a čas letí a někdy jen tak kráčí.
A možná je to fajn. 

Je to fajn, fajn, fajn, 
jede kombajn na Mont Blanc,  
když se nezastaví, spadne, je to jako jing a jang. 

Je to Siky Romero, mezi hardcorem a operou
táhne život jak divoký káči. 
Kolem figur defilé, my jsme tady a ty ne 
a čas letí a on domů kráčí. 
A možná je to fajn.