A                 E

1. Napůl jako hrou a napolovic vážně,

             D               A

   čerstvou maturitou zmužnělý,

                             E

   chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně

           D              A E

   na tvý bubnování nesmělý,

     A                E

   hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,

             G         D     A E

   zkoušky přijímací, potom pád,

     A                     E

   znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,

          D                 A

   takže litujeme, za rok snad,

   Hmi      F#+        Hmi7    E          A

   a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.



2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,

   čekáš předvolání každej den,

   předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,

   takže za dva roky s úsměvem,

   dva roky vzal čert, a za nějakej týden

   stojíš na radnici s holkou svou,

   bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,

   kde tvý nebetyčný plány jsou,

   a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.



3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,

   prej, že ve dvou se to táhne líp,

   jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,

   starej dvoupokoják - špatnej vtip,

   tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,

   vzteky vysušení jako troud,

   potom jeden den si žena vzala věci,

   další připomínky řešil soud,

   a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.



4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,

   se tě nedotýkaj', byl jsi bit,

   všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,

   vzal sis dovolenou, chceš mít klid,

   osamělý dům u rychlíkové trati,

   oči za záclonou zapranou,

   vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,

   život nemá brzdu záchrannou,

   tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...