C                           F             C

1. Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc,

                                  D7       G

   pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic,

    C                               F             C

   tu podivnou historku vo Tonce a vo jednom pánovi,

                                        G          C

   kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví.



             C                     F         C

R: Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej,

                                     D7         G

   vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej,

    C                        F          C

   jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou

                                 G           C

   a když se šuntá po štatlu, vrže jí v kolenou.



2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka,

   co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka,

   říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop,

   a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob."

R:



3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí

   a potom si Bob začal stěžovat:"Mě nohy bolejí,"

   "a já je mám zase jak dřevěný," jo, Tonka vodpoví

   a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový.

R:



4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu,

   a že to byl chlápek jízlivej, řek':"Já vám pomohu,"

   a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus,

   a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus.

R:



5. Když viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu

   a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu,

   a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí:

   "Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí!"

R:



6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází

   a ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází,

   a Tonka, ta se za ním vožene a leží na zemi

   a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený.

R:



7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále

   a přitom se celá zpotila a měla namále,

   a najednou se vám položí a už nedýchá,

   jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha.



R: Proboha, Tonka, jo, to byl kus, a už je pod hroudou,

   a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou,

   měla vám funus tutovej a rakev na míru,

   a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.