Emi                     G
1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,
       Emi                      G
   den temný byl a ševelil větrem ve stéblech trav,
      Emi                                   
   tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,
          C            Ami           Emi
   když z rozedraných oblaků viděl  stádo krav se hnát.

         G          Emi      C        Ami    Emi
R: Jupijahej, jupijahou, to  přízraky táhnou tmou. 

2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
   a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé,
   oblohou se neslo jeho kopyt dunění
   a za ním jeli honáci až k smrti znavení. 

R:       G          Emi      C        Ami     Emi

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
   a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,
   a proudy potu máčely jim tvář i košili
   a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý. 

R:       G          Emi      C        Ami      Emi

4. Tu jeden honec zavolal a pravil:"Pozor dej,
   svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
   bys' nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
   a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."  

         G         Emi       C        Ami    Emi
R: Jupijahej, jupijahou, to  přízraky táhnou tmou,
                         to  přízraky táhnou tmou.