Kam padne stín, tam tvrdě vítám vzduch Předneste věty Jeho po letech Dlouhé týdny trvalo potupné mlžení Myslím, že přežili jsme nemocní Železné tyče kolem nás A smrště dešťů do očí Prchejte do svých domovů Knihy vám voda rozmočí Po ránu otevřít šachty a průduchy ven Co vedou k objektům vysoko nad zemí Rezavým korytem s vidinou mračné oblohy Nikdy se nevrátíme z černého vězení Válka mezi vlnami Jen stroje v míru jsou Zatřesme vahami Rukou pečlivou Sténá někde hluboko v srdci kněz těžní stroj Otec mu sebral odvahu z hlubiny vynášet uran Vítězství na dosah lana, těch kilometrů Do horníků kruté rány sází matka Válka mezi vlnami Jen stroje v míru jsou Zatřesme vahami Rukou pečlivou Uvolněná zábradlí mezi místy pevnými jako skála Jsou to vážně skály, hroby lidských kostí A pohřby snových vizí, na zdech rytých tyčemi Až zahřmí na nebi, rozlučte se