Cín oderu z havranů
Vyklovu ho z lesku dravých očí
Vymelu z hlav poustevníků
Které k hoře přivolávám
Vábím jejich skutečnými jmény
Stříbro sklidím z větvoví
Nalámu si tenké kmeny blesků
Utnu těžkou starou kosou
Z prosincových tich a polí
Dříve nežli do života vtaje
Zádumčivé rudy černé zimy
O mé kosti zvoní kovy odjinud
Třou se mezi mrazy mědi kožichů
Když Slunce odchází
Snad zemřít někam za svými
A na blednoucí záda
Kočky naskakují
Zoufalé a zkřehlé
Ale na zem dopadá jen
Rtuť všech marně vytažených drápů
Už nikdy nikdo nevymění
V srdci hvězdy
Wolframové vlákno
Železo vytěžím z pěstí
Vyzvednu z vod nelidského mlčení
Vysaju ho z ametystů
Dioxidů stinných slují
Jejichž hroty řežou tupé hady
Hlavobolné olovo
Žárem vyrvu z jemné suti vzpomínek
Ukradnu z těl mrtvých říší
Na nichž rostou mladé věže
Dřív než s nimi v jednu masu splynou
Od rozbřesku do tmy sahá
Šedobílých minut plný molybden
A s každou z nich se navyšuje tvrdost
Náhle
Skryté pece v stínech tlamy otvírají
Dotek tajných ohňů vprostřed strašné výhně cítím
Jsem přetaven a kladivem jsem pasován
Na objevitele a pána nových slitin
Tak jako severní les
Mám teď i já pancéřovou páteř
Všemocné rudy černé zimy
O mé kosti zvoní kovy odjinud
