Země se trhá v jádru žhavém a rudém Snili jsme o železe a krvi Spánek mě živí v cestách lesem Noci střídá pohled ven Světla se jen vlní mezi horami a doly Zlámaných skal a skel a podlomených mostů Na nich krev z krku, z duše i z ruky Zírám do jader porušené hmoty Povstávám se svým infra zářením Ukazatel pozdních časů Kmitočty duše nízké bohu Viděl by černé skvrny, ne mě Krutě se bořím ve zlámaných sklech Možná otevřu oči Bych spatřil i ultra stín Ale nenechal se zničit Střílet mezi světy ostrá spektra dálných hvězd Střílet mezi střely silou vůle slova jara Je třeba se vzepřít tlakům Přetlakům v lidských nádržích Každý sen má trpět jednou Než vykročíme i za dne Rezonance na všech stranách Ve spodních štolách Vždy budou padat skály, lidé i svatí Plavím se hlubinným tokem Vím, kolik je hodin Nebo to jen cítím Vesmíru nitra se mohu ptát Na zdech starých hal tesám písmo svaté Svaté jako cihla rozbitá pěstí Na obou stranách je viditelné světlo Nyní mu věřím, a nejsem sám