Lom skalních světel dřímá v relikviích
Vír v drahách příštích blesků
V klenbách nocí
Květy žáru nábojů v nestísněných sítích
Vln pln břeh dob ročních a planoucí
Poklady duše nad nerostným bohatstvím
Dní jas bez slz viditelně pramení
Bez sugescí protkávám si nervy cítěním
Držím v slovech futurismu zář
Chvalte chodby země pevnou září zraku
I kdyby výdřevy praskly tisíckrát
Chvalte hlasy v paprscích
Poledních blesků
Příboj sil jak hornin nových světů
Přátelstvím se zemí mám jist si být
Mluvila má duše svým vějířem
Slyším písně cenných slov a tak velkých
Kaspického moře jak dálné obzory
Roky horník hovoří se stroji na poklady
A podá ruku těm i těm, i nerostům
Čest nedozírná dotknouti se slovy
Stejné cíle, stejné chodby, jeden stůl
Odešlých let fikce s dnešním jarem kvete
Jen si přivoňte
Příboj nových sil a živých vnitřních světel
My vyzmáhali společně sopečné sutě
Bez sugescí protkávám si nervy cítěním
Držím v slovech futurismu zář
Je třeba na prahu nestát
Přílišných odvah
Nepadneme pro klam
Do sutin důlních jam
Blížiti se světům
Co světy vyvrací
Nás drží v bdění pohled tam
