Emaj7         E7
1. Když není co hrát a zívá se víc a víc
              Ami7                        E  H7
   pod křížek propletených duší snáší se den
               Emaj7         E7
   a každej co rád i pití má rub a líc
              Ami7                    E
   Pán Bůh už tuší nám den končí svítáním.

2. Ráj povídálků, co prohráli zmoudření
   v konečcích prstů tichej vesmír, jak zpovědník
   tak nade vším sám nad nicotným snažením
   bloudí po bílejch místech duší neklidných.

             E                          Asmi 
R: Bůh neumí brát, to podzim po stráních courá
                 F#mi          H7
   a po troškách bourá, co máš rád
                E                  Asmi
   náš malinkej stát, moc ledových králů
           F#mi         H7
   pomluv a svárů pošle spát
         E
   pošle spát.

3. Už posílá nám mladičká komteska z plání
   co nesou krajem vítr časů minulých
   vzkaz nejsi tu sám, jenom se potichu dívej
   kreslím ti na oblohu píseň, jen ji vzít.

R: Já neumím hrát...

4. Tři slzy za chudý lid, v hospodě zas už se svítí
   pár hodin spánku než se kouzlo vytratí
   na chvíli pod hlavou mít svetr, co po ohni voní
   a číst si v obloze než stránku obrátí.