Haló: - Tady Karel, Ostrava Poruba. Myloval jsem Marianu,
ona mě taky, ale najednou si zbalila pingel a odjela do Prahy.
Prosím Vás ne taku, aby sa ke mě vratila. Děkuju.
- Milý Karle Ostravo Porubo. Tvou Mariani jsem našel,
ale boužel, taky poznal. A právě proto jsem se rozhodl,
že nenapíšu píseň pro ní, ale radší pro Tebe Kájo.
V neděli hned po ránu před Národním divadlem,
podkal jsem Mariánu co chodívala s Karlem.
Já se přilíp na ní jako tmel, pod lípou na předmostí
a jen jmně jsem ji stisknout chtěl, kousek pod klíční kostí.
Zbav ně svých chlípných otěží a sundej ze mě pracky,
půjdem radeji k nábřeží krmit bílý racky.
Láska stahuje mi hrdlo a kdesi šumí splav,
mávám tady jako trdlo rackům na pozdrav.
Racku, racku ptáku vzletný s chutí kop bych tě,
vrátil tis´ mi pozdrav letmý, mám ho na xichtě.
Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek,
na tebe káli Mariána a na mě už i racek.
Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek,
na tebe káli Mariána a na mě už i racek.
Tak nedělej si Karle dráma z pár životních facek,
na tebe káli Mariána a na mě už i racek.
