Sedával jsem nad vltavskou strání do údolí hleděl pod sebou
vždycky jsem se těšil na setkání, až dolů k srubu sejdu za tebou.
Brouzdali jsme v peřejích a večer oheň plál,
v noci na nás Amor dých když kraj už kolem spal.
Ráno potom v ševelení proudů slýchal jsem tvý tichý: hochu můj.
Loďku z kůry pouštěla´s po proudu a říkala: loďko má, tak pluj
- tiše pluj.
Tam kde šuměly Svatojánský proudy nad řekou teď stojí tuny vod,
tam kde byly stromy, louky, boudy proháněj se ryby o závod.
Ty zmizela jsi bůhví kam když hladina tu spí,
tak vzpomínku ti posílám po loďce kůrový.
Řece, co tu protékala shůry přehrada už dala povel: Stůj!
Tak tu stojí i má loďka z kůry i když marně prosím: Loďko pluj
- tiše pluj.
Sedával jsem nad vltavskou strání…
