rec.: Já potkával ji už sedmý den, 
když jsem si vyjel v sedle ven, 
tak stála vždycky někde opodál. 
Ale pokaždý když jsem ztrácel klid 
a chtěl jsem tuženu oslovit, 
tak strhla koně do soutěsky skal.

Teprve sedmej den v neděli, 
když už jsem ztrácel naději 
vyjela mi sama vstříc. 
A jestli bych s ní nemoh jet k jejímu srubu 
- jsme tam hned a ani cestou neřekla mi víc.

ref. vocal: - Ta ženská měla všecko, byla štíhlá jako snop 
a obličej jak děcko a dlouhej černej cop. 
Na levý tváři pihu a v pase z kůže pruh 
a v blůze ostrou rýhu a kolem rudej kruh.

rec.: - Vevnitř byl chlap - snad její muž, 
jak jsme tam vešel, vytáh nůž 
a jen náhodou jsem změnil jeho směr. 
A tam kde měl ten rváč košili, 
dopadla čepel ve chvíli. 
Byl tuhej, než jsem stačil vyndat kvér.

Čekal jsem ženskej pláč a křik, 
ona však jenom špitla: "Dík!" 
a že prej ji mám odpustit ten šprým. 
A potom svým očím nevěřím, 
než došla ta ženská ke dveřím, 
tak se rozplynula ve vzduchu jak dým.

ref. vocal: - Ta ženská měla všecko....

rec.: - Když přivez pak šerif patrolu 
já chtěl zdvihnout ruce nahoru 
řek, že s tím chlapem to byl príma tah. 
Že už ho hledaj sedmej den od Texasu po Michigan, 
že propích vlastní ženu. Byl to vrah.

A pak mi vyprávěl v pohnutí, 
že když našli ji těsně před smrtí, 
tak řekla jednu větu - spíše vzdech: 
"Že do týdne vrah splatí daň 
tím, že ho skosí vlastní zbraň". 
A pak tu ženu popsal. A vyrazil mi dech.

ref. vocal: - Že prej měla všecko, byla štíhlá jako snop 
a obličej jak děcko a dlouhej černej cop. 
Na levý tváři pihu a v pase z kůže pruh 
a v očích plamen slibu, že splatí každej dluh.