Kdybys byl sám,
jako jsem já
a láskou zanícen
ztrácel bys klid,
uměl bys žít!
Kdybys byl sám,
tak jako já,
s kým bys pak rozmlouval,
s kým hořkost pil.
Mít mrtvý byt,
jak mohl bys žít!
Já nezvládám už vůbec nic,
já už se nedokážu ani své lásky zříct.
Ty jsi tak nad věcí
já umírám s ní,
i slunce mé je v zatmění.
To není žal,
to není stesk,
to není výčitka,
snad jen lásky plesk.
Ne, to není pláč,
kdyby to byl,
tvé vrásky by smyl.
Kdybys byl sám,
jako jsem já
vězněná rybyčka akvária,
za sklem toužící,
která našla klid,
jak mohl bys žít?
