Venku se stmívá brzo bude tma, už bude tma.
Havraní křídla buší do okna, do okna.
Noc černá a smutný nářek ptačí,
srdce zabolí, zabolí.
Ušít sedm košil z kopřiv stačí.
A slovo nesmíš říct ať se děje cokoliv, cokoliv.
Ruce tak pálí ještě nesmíš spát, nesmíš to vzdát.
Do rána kopřivy spřádat plátna sešívat,
čekat na zázrak.
Noc tmavá jak černá ptačí křídla,
je poslední tvá poslední.
Jen několik stehů ještě zbývá,
tak poslouchej, už buben zní,
popravčí buben zní.
Tělo se kmitá než se rozední přiletí k ní.
Sedm košil křídla promění,
v ruce promění. v šedém ránu hejno černých ptáků,
nebe zacloní, nebe zacloní.
Sví košile hodím do zobáků,
hned se promění se promění.
v tvé bratry promění.
