Po městě jde fáma, že se ze mě podivín stal že je v tom ta dáma, od který prej raději dál Rádio hlásí zprávy a na dně zbyl jenom lok já v lesku starý slávy udělám taneční krok Stříbro, zlato, auta, hrací skříně k míse z plyše tiše nesu kost zívne dlouze, mhouří oči líně když mě stiskne víc, nemám dost Vysátý jak citrón probouzím se, ještě je tma dřív, než přijde jitro, tiše šeptám to, co se má krupier hlásí: Zéro! A smete z rukávu vlas V hlavě mám trochu šero, v tichu se nalomí hlas Stříbro, zlato, auta, hrací skříně k míse z plyše tiše nesu kost zívne dlouze, mhouří oči líně když mě stiskne víc, nemám dost Ještě pořád hádám: z toho mraku nebude lít odkrývám si záda, dírou v stropě netopýr vlít´ Rádio hlásí zprávy a na dně zbyl jenom lok já v lesku starý slávy udělám taneční krok Stříbro, zlato, auta, hrací skříně k míse z plyše tiše nesu kost zívne dlouze, mhouří oči líně když mě stiskne víc, prosím: Dost!