Emi Fismi U ohně sedím, přemítámEmi Dismi o všem, co jsem kdy uviděl,C D o lučním kvítí, motýlechC D z letních dnů, kterými jsem šel; o žlutém listí babím létě v tolika prošlých podzimech; o mlze, o stříbrném slunci, svištění větru ve vlasech. U ohně sedím, přemítám, jaký to asi bude svět, jaké to bude dočkat zimy a jaro - to už nevidět. Vždyť všechno, co jsem neviděl, je víc nežli to viděné! A každé jaro v každém háji je zase jinak zelené. U ohně sedím, přemítám o lidech z dávno přešlých let a o lidech, jež nepoznám, a jaký bude jejich svět, však zatímco tak přemítám o časech dávno minulých, zdaleka krokům naslouchám, kdy poutník stane ve dveřích.