Šťastný karty jsem si nevytáh a od dětství já kazil, na co sáh, já chtěl komponovat jako Beethoven a zatím jsem jen šaškem sboroven. A děvčátka se tajně chichotaj, ve větách jejich cítím jinotaj, jsem slušný jako Guth i Jarkovský a netížím pětkami žákovský. Však to se stává, rytíř smutné postavy, marná sláva, neúspěch se dostaví, je vysmívaný, na budoucnost přísahá. Jednou budu já všem dosyta se a nastálo smát, pak překročím svůj stín a jen já sám budu hrát a žáci budou stát, je účast povinná a ohlas v novinách. Okusím, jak sladce chutná moc, a v letní den se promění zlá noc a posměváčky čeká přísný trest, ta neúcta se přece nedá snést. I to se stává, rytíř smutné postavy, malá dává, však se jednou proslaví, je vysmívaný, na budoucnost přísahá. Jednou budu já všem dosyta se a nastálo smát, pak překročím svůj stín a jen já sám budu hrát a žáci budou stát, je účast povinná a ohlas v novinách. Já chci dosyta a nastálo se smát, pak překročím svůj stín a jen já sám budu hrát a žáci budou stát, je účast povinná a ohlas v novinách. Jen jááá!