Až někde za krajinou spánku až někde za pohořím snů najdu svoji tajnou schránku pak už ti neuteču, ani neuhnu Tolikrát říkala jsi prosím tolikrát řek jsem děkuju dotek tvý dlaně v sobě nosím když za tou schránkou putuju V pohádkách to tak vždycky bývá ta schránka má dvě komory v jedný je voda mrtvá a v druhý živá a malá dávka pokory Mrtvá voda rány pojí pálí, když kápne na tělo a živá zase všechno hojí i to, co v duši umřelo Jo, živá voda, ta nám chybí život nás míjí poklusem za zády vlečem planý sliby vpředu se otevírá zem Až někde za krajinou spánku až někde za pohořím snů najdu svoji tajnou schránku pak už ti neuteču, ani neuhnu